Pro Martinu

	Včera jsem vyšel
	proti proudu času,
	na břehu pod cypřišem
	jsem našel pramínek vlasů.
	Čí asi byl,
	jak dlouho tady leží ?
	Včera jsem pochopil,
	jak život běží.
	Za okny mrholí,
	volal jsem Tereze,
	řekla, že ke mně už nevleze,
	že jsem ji posledně
	nalákal na známky, následně
	dostal jsem strach.
	Já hlupák veliký,
	všechny ty aršíky,
	na nichž byl Gagarin,
	prodal jsem v Pofisu,
	teď na dně almary
	kromě dvou dopisů
	mám jenom prach.
	Ach, ach.
	Celou noc hrál jsem
	na kytaru,
	všechno, co v mládí znal jsem,
	přišlo vhod i k stáru,
	copak je tak
	těžké pochopit,
	že se bez lásky
	nedá žít.
	Koupil jsem kytaru v bazaru v Těšíně
	a zpívám pod okny Martině
	písničku o rose,
	která mi na nose
	v té zimě sublimuje
	a kapky stékají
	jak slzy po líci,
	po celé ulici
	slyšet je mé volání,
	kdo mě zachrání,
	když ani
	ona mě nemiluje ?
	To mě znervózňuje !
	Proč se neusměje ?
	Naděje ještě je !
	Má malá Babeta popleta odešla do světa,
	zmizela do kelu,
	fláká se v Bruselu,
	já tady si stelu
	bez jejich pocelů
	sám,
	v evropskou unii spěchala,
	modrou petunii
	mi tady nechala,
	může mi z okolí
	pomoci někdo – li,
	jak je ta písnička dál ?
	Pan Suchý prý ji psal,
	jako kluk jsem ji znal.

	V era jsem vy el
	proti proudu asu,
	na b ehu pod cyp i em
	jsem na el pramí nek vlas.
	í asi byl,
	jak dlouho tady leí nbsp?
	V era jsem pochopil,
	jak ivot běí.
	Za okny mrholí,
	volal jsem Tereze,
	ekla, e ke mně u nevleze,
	e jsem ji posledně
	nalá kal na zná mky, ná sledně
	dostal jsem strach.
	Já hlupá k velik,
	v echny ty arí ky,
	na nich byl Gagarin,
	prodal jsem v Pofisu,
	te na dně almary
	kromě dvou dopis
	má m jenom prach.
	Ach, ach.
	Celou noc hrá l jsem
	na kytaru,
	v echno, co v mlá dí znal jsem,
	p i lo vhod i k stá ru,
	copak je tak
	tě ké pochopit,
	e se bez lá sky
	nedá í t.
	Koupil jsem kytaru v bazaru v Těí ně
	a zpí vá m pod okny Martině
	pí sni ku o rose,
	která mi na nose
	v té zimě sublimuje
	a kapky sté kají
	jak slzy po lí ci,
	po celé ulici
	sly et je mé volá ní,
	kdo mě zachrá ní,
	kdy ani
	ona mě nemiluje nbsp?
	To mě znervó z uje nbsp!
	Pro se neusmě je nbsp?
	Nadě je je tě je nbsp!
	Má malá Babeta popleta ode la do svě ta,
	zmizela do kelu,
	flá ká se v Bruselu,
	já tady si stelu
	bez jejich pocel
	sá m,
	v evropskou unii spě chala,
	modrou petunii
	mi tady nechala,
	m e mi z okolí
	pomoci ně kdo li,
	jak je ta pí sni ka dá l nbsp?
	Pan Such pr ji psal,
	jako kluk jsem ji znal.